Pozicování ve vztahu muž a žena

Ukázka z připravované knihy Rodinné trojúhelníky (Marek Ščotka)

 

Vyber si, kým se mnou budeš

„A je to tu zas! A já si myslel, že zrovna s tebou nám ta láska vydrží na pořád a nebudeme muset dostřízlivět nohama na zem. Myslel jsem, že si zasloužíme žít už jako rovnocenní partneři, tak nějak pořád na obláčku, zamilovaní do sebe, že všechno bude jednoduché, blankytné ne-li purpurové. Myslel jsem, že se nám nudná realita vztahu, stereotyp a všednost, jak to mají druzí okolo nás, vyhne obloukem.

No, vidím, že nevyhnula.

Upřímně?

Nejraději bych okamžitě z našeho vztahu utekl, odešel, prostě zmizel a odpočal si od tebe a od těch tvých manýrů! Už mi to zavání majetnictvím a potřebou vlastnit mě a ovládat. Sorry, tohle je pro mě past beze světla na konci tunelu. Najdu si raději něco, kde to budu mít zase zamilované a zadarmo, růžové a jednoduché tak, jak jsem na to byl s tebou zvyklý až do teď.

Asi nás něco Vyššího celou tu dobu dotovalo a zastíralo optiku nevidět se v reálných barvách. Zřejmě to byl Osud a jeho osudová jiskra, zřejmě Amorův šíp.

Nechci v našem vztahu být už zase Někým a ty taky Někým! Stačí mi v něm být jen mužem a ty ženou. Nechci nás ani sebe obalovat do programů, podle kterých se máme prý ty i já nějak chovat, abychom mohli být podle nich posuzováni, trestáni nebo chváleni jako ti správní nebo špatní!

Když jsem byl malý a žil ještě doma, tam měl každý povinně svou roli. A musel ji hrát. Já jsem taky měl svou roli. A musel jsem ji hrát od narození. A pak tam byl někdo, kdo kromě své běžné role byl navíc ještě Soudce, který měl právo rozkazovat, omezovat mě, kárat nebo trestat atd. A pak tam byl ještě někdo, kdo si přisoudil jako jediný možný právo hrát si na samotného vševědoucího Boha, bez jehož souhlasu se nemohlo dělat nic.

Myslel jsem, že až budu velký a budu si moct konečně dělat, co chci, že od toho všeho, co znám z domu, uteču, že všechno budu dělat úplně jinak, že budu svobodný a sám budu takovým Bohem i Soudcem ve svém vlastním světě, na své vlastní půdě.

Podařilo se mi to! Utekl jsem od toho. Daleko! Dlouho jsem od té doby na sobě neměl navlíknutou žádnou roli, která by mi byla těsná, která by mi stahovala žaludek a já se v ní musel chovat nebo dokonce cítit nepřirozeně. Byl to úžasný stav. Úžasné období! Dlouho se mi dařilo si ten status svobody a volnosti udržet…

Pak jsem potkal tebe. Vypadalo to, že s tebou bude partnerský vztah opravdu bez rolí. Bylo to dokonalé. Zamilované, nadšené a dokonalé.

Teď po tom čase, kdy jsme spolu, koukám, že to byl vlastně od samého začátku jenom přelud a šálení mysli, že nás někdo začaroval a vypnul varovné kontrolky. Dopadli jsme stejně jako všichni ostatní. A jsme lapeni do pastí rolí, na které ani jeden neznáme pravidla, jen se domníváme, jak je máme hrát správně a bojujeme spolu!

Musíme být oba někým, nějakou rolí, aby náš vztah mohl pokračovat dále. Od požehnané zamilovanosti zadarmo až ke každodenní dřině a stereotypu. No děkuji ti pěkně! Copak nemůžeme pokračovat dále bez rolí jako dosud? Copak nemůžeme být prostě jen volní, svobodní a plynout si, jak to přijde? Do teď nám to tak vyhovovalo, nebo snad ne? Copak se ze mě musí stát „chlap podle tvých představ“, abych za dělání ti cvičené opice dostal něco, co jsem do teď dostával zadarmo? Nepřijde ti to trochu na hlavu? Nechápu!

Co se to s tebou stalo? Co vy ženské na nás chlapech máte, že nás nutíte stát se někým jiným a cizím? Chvilku jako v ráji, a pak hezky šup pod hladinku a dusit, a topit, a škrtit, a vydírat, a vysávat… A kvůli čemu? Copak neumíte být úplně normální, v pohodě, něco jako my? …“

Takové myšlenky napadnou tu a tam snad každého muže. A něco obdobného určitě i ženy. Zřejmě v nás instinkt savců spouští v partnerských vztazích i ve vztazích obecně lačnou touhu po jasném řádu, po systému, po hierarchii ve smečce, po přesném rozdělení si rolí a úkolů, po nastavení si hranic. Bez toho zřejmě nic nepokračuje.

 

Pozicování ve vztahu

Prvním pozicováním (rozdělením si rolí) v partnerském vztahu je Mateřská láska, tedy vztah mezi Dítětem a Mámou. Kdo bude kdo? Bude žena Dítětem a muž její Mámou? Nebo to bude naopak? A jak to má být správně? A je vůbec nutné, aby něco bylo správně a něco špatně? Mohou se oba partneři na svých pozicích neustále střídat, chvilku být Dítětem nebo Mámo ten a chvilku zase druhý?

Sledujte následující obrázek:

Mateřská láska muže k ženě a ženy k muži

Na první pohled vám asi zní ten nadpis dost divně, že? Jak se může muž k ženě projevovat Mateřskou láskou? Přece nemá prsa ani dělohu! Chápali byste ještě, že žena k muži, ale muž k ženě?

Dítě a Máma jsou názvy dvou rolí ve vztahu, mezi kterými panuje nevysvětlitelná přitažlivost, magnetismus, který způsobí ať už samovolný, nebo vědomý přenos energie, lásky, sympatií, informací, doteků, tělních tekutin apod.

Jsou to dokonce ty nejdůležitější role na světě i ve vesmíru, na kterých je všechno postaveno a bez kterých neexistuje nic dalšího. Jde o tajemnou magnetickou sílu, která lidi k sobě neodolatelně přitahuje napříč časem a prostorem. Jde o nejzákladnější tvořivou sílu, která drží pokupě celý svět i organismy, aby se nerozpadly na atomy.

Mateřská láska ženy k muži, muže k ženě, rodiče k dítěti, dvou přátel, dvou kolegů či kolegyň v práci, živých k mrtvým i naopak, … zkrátka je úplně všude a ve všem. Ne nadarmo se jí říká také Gravitace – přitažlivost zemská. Láska této planety ke všemu živému i neživému, co si tady na ní realizuje svou misi, své poslání. Podpora matky, která miluje své děti zcela oddaně, nadčasově, bezpodmínečně.

Vztah Dítěte a Mámy skrze Mateřskou lásku je darem Shůry, tedy požehnáním resp. realizací Vyšších sil v nás a skrze nás. Projevuje se silnými přirozenými city, dojímáním se, pudovými smysly, pocitem dokonalosti a neodolatelnou přitažlivostí.

Mateřská láska nejde na povel z hlavy vymyslet, nelze si ji mozkem rozkázat. Je to síla Shůry, která se nám prostě stane.

Darem Mateřské lásky jsou obdařeni ti z nás, kdo si máme na její vlně předat určité poselství vedoucí k obrodě ducha, víry v život a naděje na řešení situace. Kvůli tomu jsme se potkali a poznali. Naším úkolem je o tom spolu komunikovat.

Osud je moudrý stařec, který se stará o to, aby k sobě svedl ty dvojice, které k sobě zrovna patří, které se mohou navzájem správně a vhodně obohatit a posunout se. Vhodnost partnera pro partnerský vztah nemusíme řešit, pokud je v tom hned od začátku Mateřská láska. Je to výsledek řízení Vyšších sil, a proto je to ten správný partner a basta. Jeho vhodnost je dána v danou chvíli kromě jiného také tím, co jsme dostali do vínku k prožívání si od našich rodičů a předků. Řekněme, že míra Mateřské lásky mezi partnery nějak souvisí s naší rodovou zátěží.

Ve vztazích fungujeme v režimu dynamického proměnlivého střídání si pozic jeden ke druhému. To nám zaručuje neustálý přísun vztahové energie a přitažlivosti. Nesmí se to však nikde zaseknout nebo ustrnout. Nejde zařídit, aby ve vztahu byli oba dva současně Dětmi nebo oba Maminkami, a přitom se stále ještě jednalo o partnerský vztah. Jeden je zkrátka to a druhý v tu chvíli to. Každý má svou židličku, na kterou si sedne. A na těch se mohou podle potřeby střídat.

 

Ženy jsou od přírody emočně 10x dynamičtější než muži

Od přírody je nám lidem dáno, že ženy jsou emočně cca. 10x dynamičtější než muži. Ženy k životu potřebují častou změnu. Na jednu změnu muže připadá cca. 10 proměn ženy! Uznejte sami, že tohle nemůže být pro ženu jednoduché si tolik změn přiznat a žít podle toho, ani pro muže tolika proměnám ženy odolat a ustát její manýry. Proto jsou ženy ve vztazích zpravidla tak snaživé a aktivní a muži tak zdánlivě pasivní.

 

Rozdělení si rolí Dítěte a Mámy

Následující rozbor pozicování ve vztazích (rozdělení si rolí Dítěte a Mámy) postavme na předpokladu, že to jsou ženy, kdo se svou aktivitou starají o dynamiku vztahů, o jeho neustálé proměny, protože to je jejich přirozenost, a že to jsou muži, kteří vztahy zklidňují a uzemňují, protože to je zase jejich přirozenost.

Ženy se ve vztazích potřebují emočně neustále někam pohybovat. Zde na obrázku je to směrem nahoru a dolů, a to v jednotlivých pozicích 1. – 3. Potřebují si je zkoušet a proměňovat se v mnoha směrech současně – ve svých přáních, postojích, názorech, závěrech. Je celkem jedno, zda je to k lepšímu, či k horšímu, hlavně k něčemu dalšímu – nějak bylo, nějak bude atd. Nikdy se to nezastaví, nikdy v ženách nebude úplně hotovo. Nikdy nebudou spokojené pouze s jednou pozicí vůči muži.

Smyslem partnerského vztahu je pro ženu možnost být vůči někomu dynamická, proměnlivá a být v tom tolerovaná. My víme, že zdravý poměr změn ženy vůči muži je 1:10. Muž v tomto schématu “pouze” stojí nohama na zemi jako pevný sloup, který vedle zdravě dynamické ženy musí být navíc ještě hluboko zaražený do země, aby ji ustál. Žena jej nenechá v klidu. A on neustále reaguje. Občas bouchne, když už ho to věčné proměňování moc otravuje a nedá mu vydechnout.Mezi mužem a ženou v partnerském vztahu se neustále vyměňují pozice Dítě a Máma. Jednou je Dítětem muž, podruhé žena. Jednou je Mámou muž, podruhé žena. Je to samovolný automatický proces, ve kterém stačí, aby se jeden z nich vědomě vyhranil do Dítěte nebo Mámy a tím toho druhého vlastně donutí stát se druhou pozicí, ať se mu to líbí, nebo ne. Za chvíli se karta obrátí a tak pořád dokola. Tímto pozicováním se mezi mužem a ženou mění jejich vzájemný náboj, jiskření a magnetismus neboli přitažlivost. Je to jako u dynama, které svým otáčením generuje elektrickou energii. Dokud se točí, elekřina vzniká. Pokud se zastaví, zmizí náboj i elektřina a vztah končí nebo se zaživa rozpadá. Sledujte: základní schéma na pozicování Dítě vs. Máma mezi mužem a ženou

1. Žena Matka svému muži

Na začátku každého vztahu si žena, zpravidla úplně nevědomě, avšak s podporou Vyšších sil a v režii jejího Osudu resp. Rodového prokletí, přitáhne z nějakého “tajemného” důvodu svým vyzařováním do života vhodného muže. On se stane hned od začátku jejím Dítětem. Musí to tak být, aby v tom byla mateřská láska. Je v tom silná neodolatelná přitažlivost, vášeň, chemie i živočišnost. Je v tom všechno. A navíc se to mezi nimi může legálně promítat do rovin sexuality, milování, pohlavního stýkání. Žena (Máma) cítí ke svému muži (Dítěti) silné romantické pouto a neodolatelnou přitažlivost, sexuální náboj. Dělá ji to uvnitř moc krásně. Je to úplně nebeské, božské, čisté a vznešené, plné ideálů a svobody. Naplňuje ji to. Konečně k někomu patří, konečně se má o koho se starat, s kým růst, zrát a stárnout. Dostala svého muže (Dítě) od Boha do péče. To, že je to trénink na její budoucí mateřství se skutečným dítětem, o tom není třeba snad ani mluvit.V tu chvíli, od začátku vztahu, se žena automaticky pasovala do role Mámy svého muže. Nejde to jinak. Nic jiného není přirozené. Stojí v pozici nad ním. a spustí se v ní přirozený program “Náš vztah”. O ten začne přirozeně aktivně pečovat. Aby jim jejich vztah šlapal a rozvíjel se, žena postupně všechno s nimi spojené přijme za své, pamatuje na všechno důležité, spouští kontrolu a nedovolí už žádné ohrožení jejich vztahu zvenku čímkoliv nežádoucím nebo bývalým. Ujišťuje se a pojišťuje se. Připomíná jakousi kvočnu s kuřátky.Aniž by si to nějak plánovala, údajně zcela nezávazně se začne velmi intenzivně zajímat o všechno, co je s jejím mužem (Dítětem) spojeno. Aniž by se o to snažila, dostávají se k ní všelijaké informace od druhých. Hlavně o jeho minulosti a současnosti. A ona si jej vlastně lustruje všude, kde se dá – na všech možných zdrojích, u všech svých známých atd. Myslí na něj 24/7, upíná se k němu, všude jej vidí, nachází ho ve všem, jeho fotku má na ploše mobilu i tabletu, tvoří si miliony domněnek a romantických představ a fantazií. Emoce ji jedou naplno. Život jí dává luxusní smysl! Snad ten nejvyšší! A je to téměř tak slastné a příjemné jako pro ni bude budoucí “kojení” skutečného dítěte.Žena se jako první odvažuje projevit muži své emoce a vřelé city. Muž jí je opětuje nebo ne, otevírá se jí, stává se zranitelný a bezbranný. Svěřuje se jí. Učí se jí důvěřovat. Postupně si zvyká na svou novou roli Dítěte. Ona je mu novou Mámou. Do určité míry je to všechno jako v pohádce. Oba milují své nové role a ty je naplňují! Není třeba žádného dynamického střídání. Ona je jako Máma skvělá a nadšená z každé maličkosti, kterou ji on Dítě prokazuje coby důkaz oddanosti jejich vztahu.

Mezitím někde ve skutečné realitě …

Ať si to oba uvědomují, nebo ne, všechno důležité, co se v jejich vztahu děje a jaké zkoušky jim přichází, se dějí podle předem daného scénáře, chcete-li podle seznamu témat k prožití, který si do vztahu přinesla žena. Tento scénář na vztahy a témata pochází z jejího Rodového zakletí. Tak to je. Nejde to jinak. Naopak to neplatí. Vztah se neřídí podle muže, ale podle ženy. Děje se v něm pouze to, co žena dovolí a kam až muže pustí.

To žena je nositelkou vztahu. Muž je pouze výhercem konkurzu na herce v jejím rodovém divadle. Jeho role, koho a jak jí má hrát, byla napsána už dávno před tím a klidně do ní mohl být nasmlouván jiný herec jemu podobný. Tuhle rodovou hru pro ženu napsaly už generace rodičů a předků před ní v její mateřské rodině. Ano, jde o tu rodinu, do které se narodila, kde vyrůstala a jaké vzorce vztahů se tam pro život učila. Vyrostla tam do dospělosti. A do života se vydala jako precizně vycvičený obchodní zástupce své rodiny, jejich rodové zátěže i rodových vztahových manýrů. A ty si musí odžít na vlastní kůži, ať se ji to líbí, nebo ne.

Nejprve si žena ve vztahu odžívá své předky

Dříve či později se její vztah s mužem promění v to, co potkalo její předkyně. Její muž (Dítě) je tu nejprve především od toho, aby ji třeba i nechtěně zahrál přesně toho herce, který v ní otevře stará rodová nedořešená témata z rodiny nebo dřívější minulosti. Pomůže jí je vytáhnout na povrch, prožít a snad i vyřešit a navždy uzavřít. Když to muž dobře pochopí a stane opravdovou oporou a doprovodem své ženě, která zatím nemůže jít jinudy než cestou svého Rodového zakletí, určitě spolu projdou obrovskými zkouškami vztahu, při kterých v obou umře jejich staré myšlení a všechno, co souvisí s ženiným zakletím a on se tím stane rytířem a ona jeho princeznou. Společně mohou odstraňovat rodové překážky na cestě za vysvobozeným zdravým partnerským a rodinným životem.V první pozici “Žena Matka svému muži” je žena nad svým mužem a muž pod ní jako její Dítě. Ona je Matka, on její Dítě. Ještě to nejde, aby jej pustila nad sebe a zcela se mu oddala naživot a na smrt. Ještě mu v lecčems nedůvěřuje nebo si ještě neprošli žádnou velkou zkouškou vztahu, ve které by se muž mohl ukázat jako hrdina a ona se mohla do jeho náruče uvolnit změnit se místo něj na jeho Dítě.Mozek ženě jede naplno. Sbírá informace, učí se svého muže znát, srovnává si vše s různou minulostí i s ideály a zdravě pochybuje. Všechno se přitom točí kolem ní a čeká se, kdy a čím se oddá svému muži zcela. Takže. Hraje se výhradně její hra! Na konci prvního dějství je celkové oddání se muži, kdy už to nebude podle ní ani podle něho, ale podle nich obou. Ta hra je tak naplňující. Znáte to. Domněnky. Důkazy. Indicie. Proklamace. Odškrtávání neviditelného seznamu “K ověření”. Své stavy a vztah žena často diskutuje se třetími osobami – s “důvěrnými” kamarádkami, sourozenci, rodiči nebo také s odborníky, psycholožkou či terapeutem, nezřídka také veřejně na sociálních sítích v diskusních skupinách.Bez ohledu na moudré rady a návody zvenku má ve vztahu všechno pod kontrolou a téměř nic nenechává náhodě. Dokonce si vztah začne přivlastňovat a považovat za svůj. No samozřejmě, že “oprávněně”!

Přece pro něj dělá neuvěřitelné věci … a určitě nepoměrně víc než druhá strana. Investuje do jejich vztahu. Mění ho. Mění ji to. Maká na sobě. Hubne. Pečuje o sebe.

 

A šup nohama na zem

Postupně, s mírou přílišné horlivosti a aktivity hodné Hujera a stíhačky, se začne do muže vkrádat potřeba odpočinku od jeho “hujerské stíhačkové matky”. Poznáte to tak, že váš muž přestane reagovat a opětovat ženě její investice do vztahu. Vy už víte, že platí nepsaný poměr dynamiky 1:10. Žena si toho samozřejmě všimne okamžitě a napadne ji, že je někde chyba v ní. Nebo že by v jejím muži? Cožpak může být chyba v Dítěti?

 

Rodové prokletí si konečně rozkládá svoje fidlátka

Ufff. Staré manýry rodové temnoty se v ženě nečekaně přihlásí o slovo. Přitom stačilo jen si od sebe zkrátka odpočinout a počkat až je to zase samovolně přirozeně Shůry vrátí k sobě zpátky pokračovat v rozdělaném díle. Ale ono ne! Odpočívat od sebe je pro ženu nepřijatelné! Je to nemyslitelná věc, na kterou její ego nemá jinou odpověď než “selhání, zrada, nevěra, podvod, ty už mě nemiluješ, nevydařený vztah”. O vzájemné důvěře, o které muví muž, nemůže být ani řeč… Důvěra Matky v Dítě prostě neexistuje! …Tak konečně sis to, ženo, přiznala! … Miluješ, ale nedůvěřuješ?

Pečuješ o váš vztah s maximálním nasazením, ale nedovoluješ, aby o něm rozhodoval i tvůj muž?

Žena zapíná autopilota. Probudila v sobě Krakena a do jejího nitra vstoupila temnota rodu. Přepadnou ji noční můry strachů, které zažívala dříve a v dětství a před kterýma tak úspěšně utekla do hlavy a do zařeknutí, že ona nikdy nebude žít tak jako její máma nebo táta. Všechno, před čím utekla se jí teď dostává na stříbrném talíři až pod nos. Rodové vztahové scénáře má každá žena od malička nahrány v sobě. Bere si je v neviditelné kabelce všude s sebou, kamkoliv se hne z domu, tedy i do školy, na tréniky, na dovolenou, a samozřejmě i do vztahu s mužem. A tyhle manýry ji nakonec v některém vztahu doženou a ona jim propadne. A nejen to, ony ji nakonec úplně pohltí a ovládnou a ona se stane jako začarovanou. Proč asi? Jak se to může stát? … Inu, tak tomu bylo od samého začátku jejího života a vztahů. Vesmír zařídil, aby měla na začátku vztahu ošálenou zastřenou mysl a na očích růžové brýle a neviděla tak krutou pravdu. Pravdu, že tento vztah, stejně jako i ostatní její dřívější vztahy, je začarovaný, karmický neboli osudový. Je od začátku určen k prožití si osudu svých předků v přijatelné podobnosti, ke zviditelnění rodového scénáře a k jeho zastavení. Jako štafetu si jej převzala po svých předcích.

 

2. Žena Soupeř se svým mužem

“To nemůže být pravda! … Já nejse začarovaná! Mám to jinak než ostatní! S mým mužem se milujeme! A je to čisté, upřímné, vášnivé! Nikdy bychom si nedokázali ublížit! Vždyť my se tak milujeme! Ne, ne. V tom není žádný můj rodový osud! Radikálně s vámi nesouhlasím! Tak to nemůže být! Mýlíte se na plné čáře.” … Že nemůže? O.K.! Důkaz přijde sám od sebe za chvíli. Jiskra chemie vyprchá, probudí se stereotyp a všednost. Vytratí se přitažlivost a dostaví se setrvačnost. “Přece to teď nevzdám?! Přece to nehodím do koše, když už jsem do nás tolik investovala! To už mi nikdo nevrátí! Má nejlepší léta! Jak bych asi tak před lidmi vypadala? Tolik jsem je přesvědčovala všema těma slovama a fotkama o našem láskyplném vášnivém vztahu! A jak bych asi tak vypadala sama před sebou?” … Žena začne tlačit rozumově muže do kouta a nutit jej k aktivitě, ať se teď snaží i on, ať taky pro jejich vztah něco dělá, ať změní své návyky a zvedne ten svůj lenivý, rozmlsaný mamánkovský zadek! Tak strašně moc by se jí teď hodila zpátky ta jiskra, kterou prožívala donedávna! Určitě by s ní dnes naložila úplně jinak než tak naivně a plýtvavě, jako v tomto vztahu! Kde je ta jiskra, která všechno zamaluje na růžovo, vypne mozek a soudnost a nasluníčkuje jakoukoliv temnotu? … A ono nic. Muž se ani nehne. Ani brva v něm netikne. Cyklus pozic ještě nebyl uzavřen – ještě si neprošla všemi třemi pozicemi. Nemůže tedy přijít nová jiskra a zažehnout nový cyklus. Žena využije pro záchranu vztahu všechny prostředky. Udělá klidně ze svého muže postupně i to, co potřebuje mít pro zahájení otevřeného souboje. Promění se ve fúrii. Rodové prokletí v tu chvíli zavětří svou příležitost, zastře jí mozek a přepne ji na autopilota tak, aby ze svého muže udělala přesně toho zmetka, na kterého byl ve skutečnosti na začátku vztahu Vyšší mocí najatý. Zmetka, který ji “oprávněně” naštve, zklame, podvede, zraní, zlomí, rozčaruje, opustí, nechá na holičkách atd. Tak je to napsáno v jejím Osudu od předků. Tenhle autopilot byl vyroben a laděn celými generacemi předků už dávno před ženou. Dříve než tohoto muže poznala.Žena je rozčarovaná na plné čáře, rezignuje, protože její muž neposlouchá ani nereaguje, nehodlá se změnit, ani pro jejich vztah něco kloudného udělat, odolává jejím “oprávněným” pokusům o změnu. Vždyť ona to s nimi oběma myslí tak dobře … Přece to nechce sama pro sebe, ale pro jejich vztah, proboha! A na ten musí být přece dva! … Začne si zoufat. V poslední fázi se začne sebelitovat. Klesne na dno a začne se cítit opuštěná, sama, sešrotovaná na kostu magi, jako už tisíckrát před tím, i před tímto vztahem. Nic se nezměnilo. Všichni chlapi jsou stejní! “Jupíííí! Konečně!” V tu chvíli se její Rodové prokletí nesmírně zaraduje a zamne si škodolibě rukama, protože ženě dopomohlo stát se další troskou v generacích zakletých žen v tomto rodu. A dokonce to vypadá, že ani tato žena, stejně jako žádná před ní, nebude mít zřejmě své vztahy s muži v pořádku. Že ani ona nebude tou, kdo najde svou zemi zaslíbenou – ženu ženskou, magickou a oddanou. Rodové zakletí si spokojeně dělá další čárku na pažbě v kolonce „muži stojí za zlámanou grešli. Nechci s nimi mít už nikdy nic společného“. Pokud se nic dalšího nestane a žena v této fázi bohužel nic nepochopí, ani to, že je s ní a jejím rodem něco špatně, pokud kompletně nerezignuje, nezkolabuje a nevzdá se dobrovolně své přebujelé mozkové kontroly na vším a všemi, skončí navždy zakletá do své mozko-fáze Soupeřky všem mužům na světě. Všechny její další pokusy o vztah nakonec skončí přesně tady na této úrovni – že každý důležitý člověk ji nakonec zklame a opustí. Setrvávat v této pozic Soupeřky je životu nebezpečné. Pokud to bude trvat příliš dlouho, oba postupně přijdou o svou potenci. Nejprve o tu emoční, posléze fyzickou sexuální a nakonec i o tu životní. Vztah skončí, nebo se oba promění do životních zombies.Mezitím někde v další realitě II. …Ženě už není příjemné být v pozici 1., tedy Matkou svému muži a mít všechno pod kontrolou. Už jí unavuje být pořád na koni a nutit muže, aby se všechno točilo jen kolem ní. Už se jí nechce být ta paní chytrá, na všechno pamatovat, všechno zařizovat, být stále ve střehu a stresu, přemýšlet za oba dva. Původní jiskra zamilovanosti, která byla jako nedobíjecí energetický kupón od Santy Klause, je dávno vyčerpaný a další provozování vztahu v dosavadní podobě ji stojí hodně rozumu, fyzických sil a energie na vymýšlení dalšího vývoje, víkendového programu, zábavy, vzrušení či sexuálních radovánek. Ví, že se blíží její kolaps. Ví to moc dobře. Přišlo jí silné varování v podobě vystřízlivění a pochopení, že je něco špatně. Ale natažený setrvačník ji nedovoluje zavřas vystoupit z fáze, která se jasně řítí proti zdi. Snad se včas zapnou životní airbagy a náraz nebude mít fatální následky. Je to čím dál horší. Pud sebezáchovy ji dožene do stavu zachránit si vlastní krk, do izolování se od muže. Nemůže si ale pomoct a odejít. Je ze všeho znechucená, má všeho plné zuby, je bezradná a zoufalá. Bohužel je však v ní stále nesmírně aktivní složka rozumu a vymýšlení taktik, jak z toho ven. Přetěžuje hlavu, myslí naplno, mozek se přehřívá, ledviny vypovídají službu, protože ten mozkový požár se už nedá uhasit. V zoufalosti se ještě pokusí si ulevit tím, že všechno špatné hodí na svého muže a obviní ho ze své vztahové paralýzy, ze své neschopnosti něco změnit. Obviní jej přesně z toho, s čím sama má největší problém. Muž nechápe nic. Nechce se cítit vinen za něco, co s ním nemá nic společného. Ještě však nedošlo na poslední kapku ani na jedné straně. Ještě nedošlo k pomyslnému finálnímu bouchnutí pěstí do stolu a rupnutí nervů. Mračna se stahují dále. … A pak se to stane! … Konečně! Uměle se najde “závažný” důkaz toho, že muž je přesně ten hajzl, kterého žena potřeboval dostat, co to celou dobu na ni jenom hrál a maskoval! Ale tentokrát dost! Rozchod, rozvod, kolaps! Mozkovka nebo infarkt vztahu!Žena bouchla do stolu a vyhlásila svému muži svatou dívčí válku. Stala se válečnicí ve zbroji, jeho nelítostným soupeřem čekajícím na jakoukoliv chybu ve strategii. Oblékla si brnění a masku nedostupnosti, nedotknutelnosti, začala používat ultimáta a k tomu navíc ještě něco obzvlášť hnusného – doslova rány pod pás – zneužití důvěrných informací ze slabin svého muže. Muž, dosud nic neřešící Dítě, je vtažen do souboje. Přijal výzvu a hledá nejlepší taktiku, kterou by rychle a nadobro odrazil útok své ženy a mohl se vrátit do svých vyjetých kolejí. Ale ta je, zdá se, připraveným soupeřem, navíc dokonale vycvičeným jejím rodovým prokletím po generace. Muž hledá spojence, kdo by mu poradil, jak vyzrát nad svou ženou a vyrovnat se s nastálou situací. Takhle to nemůže nechat. Je dohnán k akci. Podvědomě cítí, že musí svou ženu “zkrotit pod sebe” a vymezit jí teritorium, aby už neškodila. Jenže všechny rady moudrých hlav selhávají. S hrůzou navíc zjišťuje, že jeho zdánlivě „sebevědomí“ kamarádi mají doma tu samou válečnou situaci, ne-li ještě horší. A prý už roky! Válka, nelítostné souboje doma pod jednou střechou? Ano! Oba vstoupili na válečné pole. Poměřují si síly, zbraně, argumenty, emoce i pindíky. Stali se z nich nepřátelé. Donutilo je to vidět na tom druhém chyby a nedostatky. Žena si bere právo do svých rukou a rozhoduje o jediném možném řešení. Pokud muž nedokáže rychle najít nečekaně moudrý, vyzrálý a důstojný způsob, jak „zkrotit” svou ženu pod sebe, jak ji umlčet a vrátit do bezpečných mezí její přebujelý oheň, jak si zasloužit od ní právem dostat mužské královské žezlo (symbol falusu, potence a moci), ani jeden už zřejmě nikdy nepoznají krásu 3. pozice – Ženy oddané svému muži. Pouze v té se v ženě může proboudit a naplno rozvinout její pravé smysluplné ženství.

 

3. Žena oddaná svému muži

Oba si právě prošli peklem a nejzazšími mezemi rodového prokletí. Zvládli je společně překonat. Oba přišli ve 2. pozici nelítostnou válkou a útoky do naha až na dřeň o své staré myšlení, o svou pohodlnost, o svou naivitu … zkrátka o všechno. Oba padli “mrtví” k zemi a v tu chvíli nebylo vítězů ani poražených. Osud už neplatil, protože vypotřebovali veškeré jeho palivo na jejich naivní osudový karmický vztah. To byl začátek. A tak to mělo být. Tak měla být i jejich válka. Nyní oba vstávají z popela, koukají jeden na druhého a nemají sílu se hnout. Přišli o všechno. Nemají nic. Jsou úplně nazí. Když vtom muž natahuje k ženě ruku a jasně jí tím naznačuje, že s ní počítá, že se k ní hlásí, že jí nabízí svou ruku jako vedení a oporu, aby mohla vstát a nechat se jím vést, že přebírá za ni a za ně zodpovědnost. Dokonce i za jejich budoucnost. Žena kouká a rozhoduje se, zda nabídku ruky přijme. Jisté je, že po staru už to nepůjde a nové tu ještě není. Zavře oči … a položí mu rouku do jeho dlaně. … Jakoby v tu chvíli vybuchla atomová bomba! Tak silnou reakci to ve Vyšších silách vyvolá. V ten okamžik je jasné, že Rodové prokletí a Osud nad oběma ztratil veškerou moc a oba se vymanili ze zakletí svých rodů…Žena může konečně v rukou a náručí svého muže objevit pravou krásu svého ženství, svou hloubku a magii, své propojení s planetou a Vesmírem, své místo v soukolí života. Už nikdy s tím neztratí spojení. Stala se z ní Žena, která má nad sebou svého Muže a vzhlíží k němu. Žena, která je konečně Dítětem a Muž, který je konečně Mámou a pečovatelem své ženě. Muž si moc dobře uvědomuje a nikdy na to nezapomene, jak nebezpečného Soupeře ve své ženě má a že kdyby se něco stalo, ona nebude váhat ani minutu a opět si oblékne své brnění a vyhlásí mu svou svatou válku. No uznejte, nesluší ženám lépe sukně než brnění? Muž si velmi dobře uvědomuje že svou ženu má sice “pod sebou”, ale je mu zároveň nejbližším spojencem, který mu nedovolí usnout na vavřínech a spokojit se se starou zašlou slávou. Chce sekat latinu a být živoucím hrdinou nejen pro ni, ale už i pro jejich budoucí potomky, vnoučata, partnery jejich dětí. Uvažuje na 2 generace dopředu. Taková žena s takovým mužem, spolu ve pozici 3, už může beze strachu nosit sukně, používat celou svou magii, může začít na tento svět přivádět potomky, s veškerou důvěrou v sebe, v Boha, v život i v planetu. Může začít budovat Domov, zahradu i rodinu, podporovat novou historii nového rodu. Takto mohou společně zestárnout. Muž a jeho žena. Žena a její muž.

 

Zbytek očekávejte v mé právě připravované nové knize Rodinné trojúhelníky …

Pokud byste chtěli o Rodinných trojúhelnících vědět více než vyjde kniha, koukněte se do Kalendáře akcí na mém webu www.marekscotka.cz a hledejte kurzy a přednášky na toto téma.Kromě toho jsem zřídil neveřejnou diskusní skupinu “Rodinné trojúhelníky v praxi” zde na webu. Najděte si ji a přidejte se k nám.Pokud vás neláká ani kurz či přednáška, ani diskusní skupina, koukněte se na mém youtube kanále https://www.youtube.com/channel/UCTZOBlGy-dYyS60nL1oq-7Q na videa Rodinné trojúhelníky nebo Prokletí prvorozených.Těším se na vás.Marek Ščotka, 2018.