Mnozí lidé na sobě vědomě pracují údajně už mnoho let. Přesto když je znáte a potkáváte, máte pocit, že se nepohnuli nikam ani o centimetr. Stejný pocit mají často i oni sami, ale neví si rady, co s tím. Jsou v pasti, ale nesmí se zastavit. Jsou v začarovaném kruhu. Zastavení je smrt. Musí vyvíjet činnost. Musí přece něco dělat. Cokoliv, jen se hlavně nezastavit! Znovu a znovu začínají něco nového, vrhají se do dalších vztahů, kurzů, pobytů a zaručených metod, ale výsledek je … opět stejný – nikam se nedoberou. Místo slibované blaženosti pouze další nový level, nové poplatky, sebezapření, píle a dřina. Závislost? -ismus? Ano! Bezmoc? Vrstvení? Mlýnská kola? Ano! Člověk je dobrovolnou obětí ezoturismu.
Správné ukončování až do konce nějak souvisí se zastavením se a … s malou osobní smrtí? Ano! Očividně se nás to dotýká víc, než by se mohlo zdát. Nikdo není této životní lekce ušetřen. Dotáhnout věci do správného konce je naprosto vědomá práce, u které musíme vědomě být a vědět, co a proč děláme. Souvisí to s uměním odevzdávat a propouštět věci z kontroly, pozornosti a paměti. Neukončené věci nikdy neskončí tím, že si jich přestaneme všímat a zameteme je pod koberec, kde možná samovolně shnijí. Kdepak! Budou tam velmi zapáchat a škodit. Pojďte si touto přednáškou zvědomit správné ukončování věcí. Vyměňte kvantitu, spěch a honbu za termíny a přežitím za kvalitu, dýchání, cítění, prožívání a vychutnávání si maličkostí.