30.1.2016

O mně

Nejprve stručně holá fakta

Narodil jsem se ve středu 5. 11. 1975 v Ostravě – Fifejdách v 07:35 hod. ráno. Jsem prvorozený syn obou mých rodičů. Narodil jsem se ve znamení Štíra, s ascendentem ve Štíru a ze životním číslem 29/11/2. Složitější variantu jsem si už opravdu nemohl vybrat! 🙂

Z mateřské rodiny mám 2 mladší sourozence – bratra Pavla (Blíženci, 1979) a sestru Evu (Štírka, 1984). Jsem tedy nejstarší ze 3 (viz. metoda Rodinné trojúhelníky). Ve skutečnosti by nás prý bylo minimálně 7 sourozenců, pokud by vyšla všechna početí. 🙂 Nicméně jedno je jisté – já jsem nejstarší a jsem tudíž v klidu, bo role Poutníka už od mala! 🙂

V roce 2002 jsem se seznámil s osudovou ženou – mou nynější ženou Žanetkou (také Štírka, 1975). Psal se pátek 7. 7. 2002. Používáme jej dodnes jako naše hlavní výročí. Žanetka měla za svobodna v té době již 7-letého syna Filipa (Beran, 1995). Pojí se mi s ním takový velký osobní zázrak – už po dvou hodinách, co jsme se spolu s ním poznali, po Žanetce chtěl, abych se stal jeho tátou. Měl v tom úplně jasno. … A tak se i zakrátko stalo. I dnes mohu hrdě říkat, že je mi velkou ctí, že mi Filip sám od sebe říká tati a že máme krásný vztah, který si samozřejmě prošel, jak už to bývá, svým vlastním dynamickým vývojem. A stálo to za to. Vyrostl z něj nádherný muž s velkým srdcem a moudrou hlavou. Těšíme se, co dalšího nás dále čeká.

V roce 2002 jsem také založil Masérnu Na Dlani (www.masernanadlani.cz) a provozoval ji až do roku 2015, kdy jsem ji kompletně předal na mého kolegu Honzu Skuru. Od té doby tam figuruji pouze extérně jako odborný konzultant a garant know-how.

V roce 2004 jsme se se Žanetkou vzali. Svatba se konala zcela atypicky v úterý 27. 7. 2004 v 17. hod. na magickém místě v Hostýnských vrších, na Rusavě, na louce před rekreačním střediskem Jestřabí s výhledem na malounko zapadající slunce nad údolím. Bylo horké léto, romantika jako hrom. Bylo to v rámci programu dětského tábora Rusava, za přítomnosti asi 200 dětí a 60 svatebních hostů. Naše svatba proletěla všemi místními médii jako velká rarita – rozhlas, televize, noviny, internet. Dodnes na to všichni vášnivě vzpomínají.

V roce 2007, přesněji v pátek 6. 4., před obědem se nám se Žanetkou a Filipem narodil další syn Alexej (Beran), můj prvorozený. Bylo to v den nejsilnějšího úplňku v roce (Blue moon). Bylo to v ostravské porodnici na Fifejdách, za asistence naší úžasné kamarádky – porodnice Nikoly D. Tím se nám navždy (už poněkolikáté za dobu našeho mladého vztahu)  změnil život. Bylo to, jakoby do našeho života vstoupil skutečný Život, Bůh, Anděl, Světlo nebo tak něco. Neumím to lépe popsat. Jako hrdý otec jsem byl samozřejmě u porodu a stříhal pupeční šňůru. Celé 3 dny nato, které souvisely s porodem a pobytem v porodnici, jsem strávil se Žanetkou a Alexejem. Nespustil jsem z nich oči, nejedl, nespal. Pouze jsem pomáhal Žanetce zvládnout bolest a slabost, a při tom plakal dojetím … Cítil jsem se nesmrtelný! Bylo to nesmírně silné a dodnes je. Mám s Alexejkem vazbu silnou tak, že to neumím vysvětlit. Že by Vtisk duše do duše? 🙂

V roce 2009, přesněji ve středu 2. 12., se nám se Žanetkou, Filipem a Alexejem narodila malá princezna, dcera Zoe (Střelec). Bylo to v den nejsilnějšího úplňku v roce – Rudý krvavý úplněk. Byl to dokonce po dlouhé době měsíc (prosinec 2009), ve kterém proběhly dva úplňky! Ta si to tedy uměla vybrat! 🙂 Bylo to v ostravské fakultní porodnici v Porubě. Život se nám opět od základu změnil. Do života nám vstoupila Síla. A my se zanedlouho stěhovali z města zpátky na vesnici. Moc dobrý krok to byl! Karmický! 🙂

V roce 2013 jsem se stal hlavním manažerem Antakarany – centra osobního rozvoje s vlastní čajovnou, kavárnou a zahradou, kde jsem si začal ještě více rozvíjet a realizovat své organizační schopnosti. Už za necelý rok po mém nástupu jsme se stali velmi významným kulturním bodem na mapě světa osobního rozvoje a jógy. Měl jsem k dispozici fantastické kolegy, se kterými se nám podařilo vytvořit rodinnou atmosféru. Bylo snadné ji přenášet na naše lektory a návštěvníky. Slibný rozvoj centra coby kulturního bodu ukončilo v roce 2017 rozhodnutí majitele o novém směru, se kterým jsem už nesouzněl a z úcty k odvedené práci a neopakovatelné atmosféře jsem obrazně ze dne na den odstoupil z funkce i s celým týmem. Dodnes však v centru působím jako odborný poradce a čestný člen vedení.

 

Moje dráha maséra

Moje dráha maséra začala nečekaně brzo, nejprve neoficiálně. Bylo to v mých asi 9 letech, kdy jsem si na letním táboře od očitých svědků vyslechl, jak zvláštně pokládám ruce na strašidelně nateklý, zřejmě vymknutý kotník jedné kamarádky, do které jsem byl platonicky zakoukaný, jak u toho mumlám něco nesrozumitelného, zavírám oči, zakláním hlavu a dostávám se údajně na pár sekund něco jako do transu. Asi Reiki, nebo co! Já vím jen to, že jsem celou duší nechtěl, aby moje vyvolená trpěla bolestí a nemusela do nemocnice na sádru, protože už by si potom s námi nemohla hrát a blbnout jako dosud. Takže asi tolik.

Dalším velkým otvírákem byl v raném mládí pro mě můj pes, který si ode mě nechal líbit zkoumání jeho svalů a šlach po celém těle. Při hlazení a hrách jsem ho vždycky někde na svalech “brnknul” a jemu se očividně zesílila nebo oslabila energie. Bylo mi tehdy něco kolem 14-16 let a o Bowenově metodě jsem nic nevěděl … a myslím, že tehdy ještě ani sám pan Bowen v Austrálii! 🙂

Dalším prozřením byl pobyt na vojně, kde jsem za velmi zvláštních okolností o sobě zjistil, že se umím napojovat na nějaký neviditelný informační zdroj a stáhnout si z něj “Složku” téměř libovolného člověka a číst v ní. Kdybych jen tušil, jak se mi tahle schopnost bude mnohokrát hodit! 🙂

Po vojně jsem se začal potkávat s neuvěřitelnými lidmi. Dnes už vím proč. Přivedlo mě to k vegetariánství, půstování a k vědomé práci s energií. Tehdy ještě hodně frčelo Reiki. Bylo to přesně to, co jsem hledal. Vědomá práce s energií mě přivedla k otevření Pandořiny skříňky s rodovým prokletím. Otevřela se naplno a já, tehdy myslím 22-letý začal dostávat rány a zkoušky pod plnou palbou. Chtělo se mi umřít. Nic nedávalo smysl ani řád, nic jsem nechápal, život byl ode zdi ke zdi, žádný pevný bod. Konec, v nějaké netušené formě, byl nevyhnutelný. Věděl jsem to. Už to nešlo být tady takto dále … A tak jednoho dne Konec přišel. Bylo léto a bylo mně 24 let. Budu stručný … prožil jsem něco jako Znovuzrození, během nějž jsem podstoupil něco jako navázání spojení s Akášistickou knihovnou, spojení s Matkou matek, bylo mně upraveno tělo, nově uspořádáno a byl mi nabídnut nový Úkol. Po tomto Znovuzrození jsem se vrátil jako někdo úplně jiný.

Dva roky nato, v roce 2002, jsem potkal osudovou karmickou ženu, mou nynější manželku Žanetku, založil s ní rodinu a souběžně i založil Masérnu Na Dlani. Úzce to spolu souvisí, protože s mou ženou jsem začal pracovat na našich rodových liniích, a v masérně jsem začal pomáhat lidem s tím, na co jsme spolu se Žanetkou přišli a tím, co už jsem dávno znal z mých “Proměn”.

Maséřina byla jasná volba – láska na první pohled. Mít okamžitý výsledek, neustálý výcvik všech dovedností a schopností, neustálá bdělost na sebemenší podněty. Masérství a podnikání v něm mi šlo skvěle od ruky, protože jsem v něm úročil všechny své poznatky z osobního života, ale i ze života se Žanetkou = rodinného života.

Téměř ve všech případech jsem klientům diagnostikoval přesnou souvislost jejich potíží a nemocí s jejich psychikou a myšlením. A to mi pomohl dostat se rychle mezi vyhledávané odborníky. To tehdy psychosomatika ani etikoterapie jako obor snad ještě ani neexistovala. Škoda jen, že jsem byl v té době věkem ještě tak mladý. Na některé klienty jsem totiž působil nedůvěryhodně – mladý muž, a přitom tak chytrý a schopný – v tom musí něco být! … a taky že bylo!

Masérství mě nesmírně baví dodnes. Hlavní vlna fascinace se z něj však už dávno přerodila v lektorskou práci. Cítím, že nastává čas zúročit všechny mé poznatky formou knih, videí, kurzů atd.

 

Moje dráha alternativního diagnostika a terapeuta

Na začátku jsem byl nejprve nadšený nezkušený masér plný ideálů a odhodlání. Chtěl jsem dělat pravou maséřinu, tu komplexní, léčebnou, alternativní, energetickou a transformační, nikdy ne tu bezduchou otrockou neosobní mechanickou dřinu u masérského stolu jako mí “kolegové” v lázních, rehabilitačních centrech, na bazénech a jinde. Jejich pojetí maséřiny mi nikdy nedávalo smysl ani ze strany maséra, ani ze strany klienta a vždycky jsem je stavěl svým žákům jako varování, jak mohou dopadnout, když zapomenou na svůj masérský Grál. Účinnost takové práce, navíc hrazené žebráckou almužnou pojišťovnou, byla zpravidla nulová a krátkodobá. Chtěl jsem být masér, který kromě okamžité účinné pomoci naučí své klienty během jediného setkání také rozumět tomu, co a proč se jim v těle děje, i tomu, že jejich potíže mají svou příčinu v závadném myšlení a v blokovaném prožívání emocí, i tomu, ten tyto blokace jsou pouze odrazem jejich vnitřní morálky a etiky neboli hodnotového žebříčku či vnitřního desatera, který si v sobě vypěstovali celým dosavadním životem od početí až do dneška. Tedy že jejich tělo je odrazem kvality prožívání jejich emocí, že prožívání emocí je odrazem jejich myšlení a že myšlení je odrazem povědomí a práce s momentálním či dlouhodobým smyslem života vč. představ o minulosti i budoucnosti zároveň. Tehdy mně bylo 26 let a nebyl jsem prý důvěryhodný, že prý je to moc jednoduché a idealistické, co říkám. Ať to prý nejprve dokážu vlastním životem a pak že mi uvěří. Tahle výzva se mi moc líbila a líbí dodnes. Dokonce jsem na ni postavil svou “pověst” – nic z toho, co lidem radím, není vycucané z prstu, ale poctivě na vlastní kůži odžité.

Ano, byl jsem od prvního dne své kariéry velmi netradiční masér. A přineslo to zázračné ovoce. Nevzdal jsem se svého snu a tento sen se mi už po pár letech nádherně splnil. Inspiroval jsem obrovskou skupinu lidí, kteří navždy změnili způsob nazírání na sebe a okolní svět. Stal jsem se vyhlášeným a vyhledávaným masérem, za kterým se na doporučení sjížděli lidé z celé republiky i ze světa, a zejména ti, s kým si běžná medicína už nevěděla rady. Byl jsem velmi, velmi, velmi vytížený muž s diářem plným na dlouhé týdny dopředu. Všechno se mi dařilo, byl jsem po všech směrech naplněný. Velmi často se kolem mě děly soukromé zázraky ve smyslu spontánního vyléčení, uvolnění, pochopení, smíření, odpuštění atd. a já byl toho svědkem. Až tu jednoho dne…

Největší zázrak, který jsem zažil, je narození mých dětí – nejprve syna Alexeje, později dcery Zoe.

Po 15 letech aktivní maséřiny jsem si řekl dost, že už mi to stačí. Postupně jsem se z oboru stáhl a dnes si nechávám prostor už jen pro mé velmi blízké klienty, kteří se mi stali přáteli. Více úspěchu už nebylo kam dávat. Stejným směrem nebylo kam dál růst. Přestalo mě bavit setkávat se s lidmi teprve až ve chvílích, kdy už byl oheň na střeše a jejich problém viditelně provalený na svět. Už mě nebavilo dělat hasiče na jejich požáry. Tuto rovinu masérství jsem s láskou a plnou důvěrou předal do rukou mým skvělým kolegům z Masérny Na Dlani a vydal se jako poutník dál k dalšímu “městu”.

V roce 2017 pro mě skončila jedna legenda a zároveň začala druhá. Etapa lektora, alternativního diagnostika a etikoterapeuta. Nesmírně mě přitahuje možnost pracovat s lidmi na změnách v jejich myšlení a životních postojích těch, které jsou pro ně závadné a škodlivé a způsobují zhmotňování se do fyzického těla v nejrůznějších podobách od bolestí až po selhávání systémů a imunity. Začala mi éra alternativního diagnostika a etikoterapeuta, který už klienty nemasíruje, ale který s nimi vede fascinující diagnostický a terapeutický rozhovor. Samozřejmě, že i nadále vycházím z rozsáhlých poznatků z mé každodenní masérské praxe. A opět se dějí soukromé zázraky. Pracuji nejen s jednotlivci, ale také s páry, rodinami i pracovními kolektivy.

 

Moje dráha lektora

V současné době (2020) se zaměřuji především na přednášky, lektorství a na individuální pomoc lidem coby alternativní diagnostik a terapeut. Mou doménou jsou vztahy v mateřských rodinách, patrtnerské vztahy, ne/-výchova dětí, zastavování rodových zátěží (prokletí) po předcích atd. Mou celoživotní vášní je zkoumání souvislostí mezi komplikovanými lidskými osudy a způsobem fungování mateřských rodin, ve kterých klienti vyrůstali a učili se žít. Jsem toho názoru, že kvalita našeho života je dána a zásadně formována situací, ve které se rodina při našem příchodu nachází, dále také naše pořadí narození mezi sourozenci, okolnosti našeho početí, průběh našeho těhotenství, porodu a prvních devíti let života. Všechno ostatní pozdější, co nás v životě potkává, je už jen opakováním dřívějších situací, chyb a nezpracovaných nedostatků.

 

Dříve než využijete mých služeb, měli byste vědět, že …

Miluji svůj život, rodinu, přátele a svou práci. Je to pro mě nevysychající pramen nejrůznějších výzev ke zvládnutí a zdroj příležitostí k Poznání.

Miluji dostávat od svých klientů náročné výzvy ke zvládnutí. Beru je velmi vážně, a proto k nim přistupuji obezřetně, komplexně a s největší úctou k projevené důvěře v mé schopnosti. Ve své práci nezapomínám na žádný viditelný či neviditelný detail, který by dříve či později mohl hrát klíčovou roli.

Miluji pomáhat lidem a sám se přitom učit novým věcem, posouvat se a rozšiřovat si své Poznání. Někdy nevím, co z toho je pro mě přednější! 🙂

Miluji pomáhat klientům nacházet v jejich situacích a stavu geniálně jednoduchá řešení s potenciálem okamžitého řešení a změny k lepšímu. Miluji s nimi zažívat silné “Aha!” momenty, kdy secvaknou všechny podstatné souvislosti do jednoho obrazu a konečně pochopí svou situaci a stav jako jeden celek v příběhu a poznají sami, co s tím mohou dělat dál. Nabydou pocit znovuchycení opratí svého života pevně do rukou a že si to mohou od teď už opět řídit sami a mít vše podstatné pod kontrolou.

Miluji na klientech okamžiky uvolnění dlouhodobě zablokovaných emocí, jejich neříditelné dojetí a silné odhodlání něco doopravdy změnit. Miluji uvolnění starých tíživých stínů a obručí kolem duše, propuštění různých vnitřních bubáků a démonů do výslužby a bezzubého důchodu. Miluji fandit mým klientům při postupném zavádění změn do jejich běžného života.

Miluji napínavé příběhy s dobrým koncem. Nade vše proto miluji pohádky, souboj dobra a zla, celou říši nekonečné fantazie. Jsem u vytržení, když se nám podaří fantazii znovu otevřít i v takovém člověku, který už dávno na pohádky a dobro nevěří, pro kterého se život stal temnou bažinou, kde se všechno krásné utopilo a kde přestal doufat a věřit v něco lepšího.

Věřím ve světlo a dobro v lidech. Věřím, že v žádném člověku nemůže nikdy umřít jeho dětský svět, že se jen může na čas schovat velmi hluboko pod nánosy rodového prokletí a temnotu rodičů a jejich předků. Věřím v přírodu a v její zázračnou schopnost nás zjednodušovat, vracet k přirozenosti, vyléčit z neduhů, láskyplně nás ukonejšit, nasytit a přijmout zpátky do sebe. Věřím ve Vesmír a v jeho smysl pro fair-play. Věřím, že nám chce být dobrým rodičem, přítelem a průvodcem zároveň. Věřím, že to s námi od začátku myslí dobře a že se chce u toho našeho každodenního pachtění se za fantasmagorickými fatamorgánami dobře pobavit. Věřím, že má pro nás všehny v pravý čas připravenou skutečnou nezkreslenou Pravdu a geniálně jednoduchá řešení vedoucí přímo k ní. Věřím v jeho smysl pro humor, pro ironii a nadsázku.

Miluji dostávat od klientů taková zadání, která mě dokáží zaujmout a nadchnout už po pár vteřinách, pohltit mě celého a rozhořet touhou chtít jít do toho s plným nasazením. Miluji používat svou nadšenost pro věc, svou zvědavost, zvídavost a nezkrotnou vášeň hledat Světlo na konci tunelu. Miluji dostávat od klientů takové výzvy, které mě dokáží pro svou závažnost a naléhavost zapojit pro vyšší smysl – pro ochranu slabších a nezkušených, pro ochranu jejich křehkosti a nevinnosti, pro obnovu kontaktu s nekonečnou říší fantazie a přírody v člověku. Miluji se do takových výzev obouvat a zapojovat každým centimetrem svého já.

Miluji dostávat od klientů takové výzvy, kde se mohu téměř naplno pustit z řetězu, ve kterých mohu drze porušovat hranice typu “to si neumím představit” nebo “to nepůjde” a způsobit tím hotovou explozi starých klišé a naučených závadných programů, odstartovat nezadržitelnou revoluci změn, puknutí starých světů.