30.1.2016

O mně

Základní údaje o mně

Třeba si mě budete potřebovat nacítit, načíst nebo prolustrovat ze základních údajů. Takže tady jsem v kostce nahrubo:

  • Datum narození: Středa 5. 11. 1975 v 7:35 hod.
  • Místo narození: Ostrava – Fifejdy
  • Znamení: Štír / ascendent Štír
  • Čínský horoskop: Modrý dřevěný zajíc
  • Životní číslo: 29 -> 11 -> 2
  • Human Design: Sebeprojektující Projektor, profil 5/2
  • Rodinné trojúhelníky: Prvorozený syn pro oba rodiče. Nejstarší ze 3 dětí
  • Ženatý od r. 2004, manželka Žaneta (Štírka, 1975)
  • 3 děti: syn Filip (Beran, 1995), syn Alexej (Beran, 2007) a daughter Zoe (Střelec, 2009)

 

Můj osobní příběh

Všechno to odstartovalo v roce 2002

Rok 2002 byl pro mě zlomový osudový rok. Bylo mi tehdy 27 let. Všechny ty školy, které jsem kdy vystudoval, ti lidé, které jsem kdy potkal, tu vojnu, kterou jsem absolvoval, ty kapely, ve kterých jsem hrával, ten showbyznys, ve kterém jsem působil, všechna ta zaměstnání, kde jsem pracoval, všechny ty projekty, které jsem kdy rozjel nebo byl součástí, všechny ty krize v matečské rodině, které jsem kdy zažil, i ty osobní a zdravotní kolapsy, kterými jsem si prošel, všechny ty partnerské vztahy, které jsem si kdy odžil, to všechno se mi stalo základem pro to, co přišlo v roce 2002.

 

Dvě osudové životní změny současně – vztah se Žanetkou a Filipem a založení Masérny Na Dlani

V červenci – září roku 2002 se v mém dosavadním životě staly dvě zlomové události, které jej navždy změnily k nepoznání. Tou první bylo seznámení s mou budoucí ženou Žanetkou a jejím tehdy sedmiletým synem Filipem. Nejde to vysvětlit. Ihned jsme začali být rodinou. Šlo to ráz na ráz jako v nějakém americkém filmu. Tou druhou událostí bylo založení Masérny Na Dlani. Začal jsem si v ní plnit své dávné sny o pomáhání lidem.

 

Kostlivci ve skříni – rodové zátěže ukázaly své drápky

Netrvalo dlouho a život na obou těchto stranách začal významně houstnout, šmodrchat se a drhnout. Nedalo se pokračovat dále, aniž by se nemusela otevřít hluboká témata. Tušíte správně – šlo o nedořešené věci z minulosti. Nejprve z té nedávné, potom z té starší a posléze i z té nejstarší. Nebylo dne, kdy by na mě nevyskočili doma nebo v masérně nějací kostlivci z dávných rodinných vzorců nebo rodových zátěží. U klientů jsem se v tom ještě uměl jakž takž orientovat, ale u nás doma to bylo hotové emoční peklo.

Tehdy jsme se se Žanetkou rozhodli, že se tím nenecháme sežrat, jako se to stalo našim předkům, ale všechno společnými silami rozmotáme a narovnáme. Jako bychom se v té době znovu narodili. Jako příslib nové budoucnosti, pokud by se nám úkol zatočit s rodovými zátěžemi dařil plnit, se nám narodil syn Alexej – beran s životním číslem 1.

V masérně mi mezitím došlo, že už mě nebaví klientům pouze hasit jejich akutní požáry (bolesti a bloky v těle), že už chci s nimi dělat více než to. Že je chci naučit vnímat, co se jim tělo snaží bolestmi a bloky říkat, co musí změnit ve svém vnitřním nastavení, ve způsobu myšlení a ve způsobu prožívání emocí. Začalo mi období psychosomatiky a alternativní diagnostiky.

 

Od masáží k psychosomatice a etikoterapii

Kombinace masáží, psychosomatiky a alternativní diagnostiky se ukázala jako správná cesta. Vyvinul jsem si vlastní metody a postupy, které zakrátko přinesly úžasné výsledky práce, rychle uzdravené klienty, rychle zažehnané bolesti a uvolněné bloky, pochopené příčiny a opravené závadné programy v myšlení, nadšené reference a veřejný ohlas.

Podobně jako jsem se od masáží posunul k psychosomatice, tak jsem se od psychosomatiky posunul k etikoterapii. Z masáží jsem si věděl rady s tělem, z psychosomatiky jsem si věděl rady s myšlením a prožíváním emocí, ale pořád jsem řešil člověka pouze jako jedince. Neřešil jsem jeho duši, smysl života, vnitřní desatero, vztah k životu a k smrti, k majetku hmotnému i nehmotnému atd. Neřešil jsem jeho místo na světě ani jeho místo v mateřské rodině. Neřešil jsem jeho zážitky z puberty, z dětství, z porodu ani prenatálu. Neřešil jsem jeho početí ani minulé životy. Viděno dnešníma očima jsem v podstatě dohromady neřešil nic z toho důležitého, co ovlivnilo celý jeho osud, život nebo třeba cestu ke mně a ode mě dál.

Do cesty mi přišla etikoterapie. Udeřila do mě silou tsunami. Úplně mě pohltila. Celou duší jsem věděl, že je to konečně to, na co jsem celé ty roky čekal, na co jsem se připravoval, kvůli čemu jsem to všechno své nahoru a dolů prožíval. Konečně jsem se dočkal. Cítil jsem se kompletní. Chodily mi každý den laviny indicií a vhledů. Dnes to vidím tak, že jsem zhltnul pilulku Pravdy stejně jako Neo v Matrixu. Můj život se tím od základu změnil.

Jestli do té doby měly mé masáže a psychosomatika možností moře, s etikoterapií se přede mnou otevřel oceán. Bylo jasné, že má další cesta povede skrze poradenství, konzultace a terapie. A to je mou cestou dodnes.

 

Mezilidské vztahy se staly mou životní výzvou, cestou i vášní

Jako masér si vím rady s tělem. Jako alternativní diagnostik si vím rady s myslí a emocemi. Ale skutečnou vášní jsou pro mě nápravy mezilidských vztahů, zejména pak ty partnerské a rodinné, také rodinné systémy mateřských a vlastních rodin, rodová zatížení (prokletí rodu), opakování osudů a nemocí po předcích, spojení člověka s prostorem, s jeho zahradou a nejbližším okolím. Čím více toho vím, tím více jsem v úžasu.

 

Postupně jsem si prošel mnoha rolemi

Stal jsem se masérem. Lidské tělo mě fascinuje od začátku. Anatomie, chemie, psychologie, imunita, emoce atd. V tomto směru jsem se stal autorem několika masérských metod např. Cover masáží a Intuitivních diagnostických masáží. Učím je ve svých kurzech a workshopech.

Stal jsem se alternativním diagnostikem a terapeutem. Vím toho o lidech a životních principech české mentality hodně. Zároveň však vím, že stále nic nevím, a nechávám se vést. V tomto směru jsem se stal autorem několika diagnostických metod např. Rodinné trojúhelníky, Těhotenská rovnice nebo Živlová kotva. Učím je ve svých kurzech a workshopech.

Stal jsem zakladatelem Masérny Na Dlani. Poznal jsem, co znamená podnikat v tomto oboru od píky, jak vybudovat úspěšnou firmu a značku. Založil jsem několik poboček, vychoval si tým depozitních masérů nezávisle spolupracujících s Masérnou Na Dlani a také vlastní tým oficiálních Masérů Na Dlani.

Stal jsem se autorem modulového vzdělávacího systému Masér Na Dlani určeného pro maséry a laické zájemce o masérství. Vymyslel jsem pro svůj tým interní 7-stupňový kariérový systém.

Stal jsem se lektorem. Nejprve jsem vyučoval masérské techniky, později k tomu přibyly diagnostické metody a celá má životní filozofie. Poznal, co obnáší přípravy na přednášky, kurzy nebo workshopy, jak stát před tabulí a umět podávat výklad tak, aby to posluchače bavilo a mělo to pro ně přidanou hodnotu.

 

Kromě kariéry jsem souběžně řešil svou rodinu

Druhým pilířem poznání, neméně důležitým, byla pro mě rodina. Byla zdrojem nekonečné řady témat rodových zátěží ve smyslu partnerských vztahů, bydlení, práce, peněz, porodů a výchovy dětí, očkování, vztahů k rodičům a sourozencům atd.

 

A pak přišla Antakarana

V roce 2013 jsem se stal hlavním manažérem Antakarany, ostravského centra osobního rozvoje a jógy. Podařilo se mi dostat jej zakrátko mezi pět nejvyhledávanějších center svého druhu v ČR. Dalo mi to zkušenosti organizátora a koordinátora akcí. Za mou bezmála 5-letou kariéru jsme tam zorganizovali na 3.000 akcí! Bylo to jako jízda na tobogánu, denně zpravidla 3-5 různých akcí. Práce od rána do večera, od pondělí do neděle. Zajistit, nachystat, uklidit, vyúčtovat, vyhodnotit, naplánovat atd.

 

Zatoužil jsem po klidu

V roce 2018 jsem byl na vrcholu kariéry. Všchno bylo zdánlivě skvělé, ale … už toho bylo ze všech stran moc. Zjistil jsem, že nejsem nafukovací. Zatoužil jsem po klidu. Po klidu a klidném tempu poutníka. Zatoužil jsem vypadnout z více než dvacetiletého kolotoče každodenního vypětí a neustálého bytí ve střehu. Ozvala se ve mně touha osvobodit se, všechno pustit a stát se něco jako freelancerem, poutníkem, sám sobě pánem, bez pevného sídla a nikdy nekončících starostí se zajišťováním provozu centra, lidí, lektorů, propagací, reklamy, sociálních sítí apod. Už se mi nechtělo za nikoho a za nic zodpovídat a honit se za výsledky. Chtěl jsem vypnout a přejít na klidový režim ve vlastním tempu, dělat si pouze svoje věci, projekty, přednášky, kurzy atd. Podařilo se. Konec celé této více než dvacetileté nadupané životní etapy byl relativně rychlý. Netušil jsem však, jak silnou manažerskou a organizátorskou kocovinu a abstinenční příznaky budu zažívat ještě dlouho potom.

 

Co má být, to teprve bude. Neřeším. Důležité je to, co je teď.

Teď se cítím být pánem svého času. Nikam nespěchám, vychutnávám si detaily. Jde mi o kvalitu, nikoliv o kvantitu. Jsem něco jako poutník. Pozorovatel. Raduji se ze všechno, co mi přichází do cesty jako lekce. Soustředím se na zdánlivé maličkosti, rutinní věci. Starám se s pečlivostí, tvořivostí a zápalem o můj vnitřní svět, o mou rodinu, přátele, dům a zahradu. Dává mi to smysl. Soustředím se na krásnou atmosféru kolem sebe, na setkávání s krásnými lidmi v soukromí a s klienty v poradně a masérně. Dojímá mě jejich důvěra, když se na mě obracejí o pomoc. Soustředím se také na setkání s cizími lidmi. Málokdo je však pro mě cizí.