O ukončování rodových zátěží v sobě (princip Fénixe)

Autor: Marek Ščotka

Ostrava, dne 12. 7. 2019

Naštvat se až doběla

Bylo od tebe velmi odvážné dovolit si konečně si ničím nebránit naštvat se až doběla, až za hranice obvyklé sebekontroly. Cítil jsi poprvé v životě, jak tě to najednou spojilo s tvými nejhlubšími vrstvami, které v tobě dlouhé roky nečinně spaly a jako Blaničtí rytíři čekaly na své vzkříšení až bude nejhůř. … A teď bylo konečně nejhůř! Konečně jsi se dostal na úplné dno, kde tě celé ty roky trpělivě čekal tvůj největší vztek – tvůj animální zvířecí vztek, pudový vztek, vztek až doběla. “Ko – neč – ně je to tady a ty jsi v sobě probudil Krakena!”, ozval se hlas tvého druhého já.

 

Rozhodnout se stát posledním ve Staré řadě (v rodovém prokletí)

Krakena už nešlo zavřít zpátky do vězení, kam jsi jej zavřel už v raném dětství. Musel jsi ho tam zavřít. Poručili ti to. Jinak by jsi jako malé dítě dostal od všech stran, na kterých jsi byl závislý, obrovské tresty. Cítil by jsi opět tu nesnesitelnou bolest těla, mysli a duše, podobnou té, kterou jsi cítil už kdysi v mámině břiše a potom taky při porodu.

Zavřel jsi Krakena do vězení dobrovolně. Mezitím jsi za ty roky vyrostl a stal se dospělým … Tělem a věkem určitě. Ovšem vyrostl jsi jako neúplný … Vyrostl jsi totiž bez Krakena – jediného ochránce pro časy nejtěžší.

Poslední dobou už jsi ve svém životě trpěl. Nebylo kam dál jít ani pokračovat, kam se vyvíjet. Poučky a rady druhých byly ke zblití. Začala se kolem tvého krku stahovat hutná dusivá smyčka. … A pak si ještě několik týpků během krátké doby nechutně rýplo do tvých starých křivd a ran, do tvých slabých a stinných stránek, v práci se ti přestalo dařit, doma také zlom a … oheň byl během setiny sekundy na střeše.

… tvůj vztek a všechno to natlakové v tobě za ty roky … nešlo to zastavit … sebekontrolní program selhal … systém error … Praskly staré obruče a pokrytecké hraní si na slušňáka. Kraken se v tobě probudil …

Pod plnou parou a v nejsilnějších vlnách vzteku jsi se konečně zcela bezohledně a sám za sebe rozhodl, že už nebudeš tupou ovcí, ale budeš úplně posledním ve Staré řadě tvé rodové zátěže předků. Posledním, na koho to ještě padlo a téměř ovládlo. Posledním, kdo tomu staletému rodovému démonovi, které mu podlehlo už tolik předků, ještě odevzdal téměř veškerou svou životní energii a nejlepší roky života. Jak bláhový jsi byl! Jak falešné byly tvé hodnoty a pravidla …! No jasně, že byly falešné – vždy od začátku ani jedno pravidlo nebylo tvoje, ty vogo! Jako osel a ovce ses je pouze naučil nazpamět od těch, kdo tě je pod velkým tlakem lisovali od malička do tvé vznikající osobnosti! … Ani jedno pravidlo nebylo tvoje vlastní! Ani jedna hodnota nebyl tvá vlastní, přirozená! …

V tu chvíli ti to celé došlo, v jakém Matrixu jsi dosud žil … Bez tvého Krakena … Tvé rozhodnutí stát se posledním ve Staré řadě se tím definitivně stalo nezlomným. Od té chvíle se ti toto rozhodnutí stalo novou normou na život. Začal jsi podle toho nově myslet, cítit a konat.

 

Být posledním ve Staré řadě trvá až do Konce

Byl jsi skutečně tím posledním ve Staré řadě a směle jsi odrážel všechny pokusy rodového prokletí vrátit tě do poddanosti, poslušnosti, do stáda ostatních ovcí a oslů jako dříve. Už jsi přestal počítat dny a týdny, měsíce.

Přiblížil se zasloužený Konec. Jak jej však poznat? Který konec je ten správný? … Opět se ukázalo, že logika musí stranou a navigací ti bude tvá Intuice. “Prostě ho poznám a basta. Aź tu bude, budu vědět, že je to Konec.” … A taky se tak stalo.

Tušil jsi, jak nové a nesmírně odvážné bude projít Koncem až jednou přijde. A on přijde, to je jisté, poznáš jej neomylně. Věděl jsi, že nepůjde o smrt v tradiční formě. Věděl jsi, že v Konci zemře pouze tvé staré Já. Ano, přesně to poslední ve Staré řadě. Už jsi dobojoval. Dalšího boje není třeba. Složit zbraně je třeba a sundat brnění.

 

Konec je tu

“Dobojoval jsi. Je tu tvůj pravý Konec a ty jsi teď v něm. Je všude okolo tebe. Vzal tě celého do sebe a ovinul tě. Spolu s tebou také celý tvůj starý svět. Lehni si teď na zem, uvolni se a zavři oči. Odpočívej. … Jsi na konci. Jsi v bezpečí. Dále už tvá stará cesta nevede. Bude o tebe postaráno. Důvěřuj. Důvěřuj a nech se nést. … Ano, přesně tak je to dobré. Děláš to moc dobře. Děláš Nic!”

Usnul jsi. Usnul jsi smířený a odevzdaný. Usnul jsi prázdný. … Neumřel jsi. Mezitím vesmírní kulisáci vyměnili staré jeviště za nové a také tak i kulisy.

“Vše je připraveno. Probuďte ho.” Bylo na čase tě probudit. Byl jsi totiž hlavním hrdinou tvého nového světa, dalšího dějství. A jeho scénář ještě není znám – to až s tebou bude tvořen … Úplně jinak, než jak byly scénáře tvořeny dosud, co si tvé podvědomí i nevědomí pamatuje.

 

Probuzení se až těsně za Koncem, v novém

Probudil ses. Vrátil ses do těla. Jakoby neuběhla ani minuta, ale přitom se kolem tebe vyměnilo úplně všechno. Nové vnímání, nové pocity, nové smysly … Fascinovalo tě to všechno a naprosto celého uchvátilo. Hořel jsi vzrušením a netrpělivostí jako malé dítě. Hořel jsi touhou po objevování. Budeš patřit už na nové jeviště, na vlastní jeviště.

Nepotřeboval jsi vědět, kam zmizelo všechno to staré. K čemu? Nač? Ani sis nevzpomněl. Ohňostroj nových vzruchů ti zcela uchvátil pozornost, všechny tvé smysly najednou … Touha, jen ta obrovská touha po všem novém … byla všude v celém těle. Cítil jsi ji už ne jako umělou a náhodnou, ale jako opravdou, plnotučnou,  jako tvoji vlastní esenci …

“Znovuzrození!”, vykřikl jsi v nitru … A byla to pravda.

A pak to přišlo … Přišlo to rychle, bezhlavě, bez staré logiky, beze strachu, najednou a jasně …

 

Rozhodnutí stát se prvním v Nové řadě

Rozhodl ses pro nový svět, pro nové jeviště … Vonělo novotou, neposkvrněností. Rozhodl ses stát se toho součástí a postavit se na Start nové etapy nového světa …

A začal příběh, který dosud nikdy neměl ve tvém životě z žádného srovnatelného hlediska obdoby …

Rozhodl ses stát se prvním v Nové řadě Nového rodu …

Rodové prokletí nad tebou definitivně a navždy ztratilo svou moc …